Radices animae

Píliře nebeské klenby. Základy hluboko v útrobáck zemských. Hřebeny hor - tvárnice hradeb světa. Útesy a hluboká údolí, jak okna pevnosti Země. A uprostřed - pohyb.

Život se souká ze skulin v kůře planet. Dunivě křičí a jeho duše vzpomíná na mladí zahalené zlatými jasany v dešti. Ještě nebyla lapena v hrnku slov. Skály se jí smějí do tváře podlými úšklebky.
Vzpomíná. A vidí svíjející se čas na pásech zelených lesů a průzračných jezer, v nichž se kroutí myšlení tisíců.
Vzpomíná. A vidí křivé kořeny. Své kořeny.