Save me, please

Líbil se mi ten pocit, že jsem mohla cítit tu prázdnotu, která ve mně sídlila. Necítila jsem ji jenom pocitově, ale doopravdy. Fyzicky, a to mi dodávalo sílu. Cítila jsem se svým pánem.

Myslela jsem si, že sílím, psychicky, ovšem bylo to přesně naopak. Fyzicky se mé tělo tomu pocitu vzpouzelo, ale já se nedala. Bojovala jsem a nakonec vyhrávala. Také když jsem se viděla v zrcadle, mohla jsem vidět ty změny. Viděla jsem v něm každé své rozhodnutí.

A pak to přišlo. Ten moment, kdy mi ve třídě někdo nabídl kousek čokolády s oříšky a já si jej vzala. Pohlížela jsem na ten malý kousek sladkosti a snažila se zjistit, co je na něm tak zvláštního. Proč jej všichni tak milují. Vložila jsem jej do úst, ovšem jakmile jsem ucítila tu sladkou chuť, vyplivla jsem ten malý kousek čokolády a vyhodila jej z okna.

V tu chvíli jsem věděla, že je něco špatně, že se mnou je něco špatně, ovšem už bylo pozdě. Bylo příliš pozdě a já věděla, že už to není jenom hra o to, kdo bude silnější. Byla to hra o život.