Leo se zaměřil na svou kariéru. Možná protože chtěl, možná protože tak nemusel myslet na to, že byl naprosto tragický, co se lásky týkalo. Dokud se mu nezkřížila cesta s někým, kdo o sobě smýšlel ještě tragičtěji.

Tohle je pro kluka, co věřil na pegase, chtěl mě vzít do ráje slunečnic a hlavně ve mě nepřestal věřit. Tohle je pro tebe, Petře. _ ❗Nic z příběhu se nikdy nestalo, je celý vymyšlený ❗ obsahuje vulgarismy POKUD SE TI PŘÍBĚH NELÍBÍ nečti ho, nepotřebuju zbytečnou kritiku, když tě tohle téma nezajímá! #1 v kategorii stein - 5.12. 2021 #1 v kategorii calin - 17.2. 2022

Petr mě vytáčel k nepříčetnosti, ale zároveň... něco na něm bylo. Něco, co mě přimělo přemýšlet, i když jsem to nechtěla. A to mě možná štvalo nejvíc. „Víš co, Petře?" začala jsem. „Ty možná jseš zvyklej na holky, co ti padaj k nohám, ale já rozhodně nejsem jedna z nich." „A já zase nejsem zvyklej, že by mi někdo odolával," řekl s klidem, jako by to byla nejpřirozenější věc na světě. „Tak to je asi problém," odsekla jsem. Vše je vymyšleno, je to fikce a nic se z tohoto nestalo.

PS? Nečti bez prvního dílu. Anděl je někdo, kdo je sladký, laskavý, starostlivý, klidný a jemný. Nejkrásnější žena na planetě. Někdo, kdo je úžasný ve všech směrech. Je to dívka, která vám rozbuší srdce, když vejde do místnosti. Dívka, kterou budete potřebovat, ať jste kdekoli. Dívka, díky které chcete být lepší. Anděl je někdo, kdo je vaší oporou. Už dávno jsem se vzdal naděje, že najdu svého Anděla. Poté, co jsem ztratil svou matku, jedinou osobu, která pro mě byla vším, jsem věřil, že andělé neexistují. Myslel jsem, že je to všechno lež. Ale Maya...ona byla opravdu můj anděl.

„Nebyl prvním koho nesnášela, zatímco ona byla první, která mu dokázala odporovat..." Takhle bych nějak popsala situaci Elen a Nikose ještě dříve, než se jim to vše zvrtlo před očima. Samozřejmě, že klacky, které jim překáží v cestě jim neubrání k tomu, aby mezi nimi k něčemu došlo. „On byl její první vůbec a ona byla jeho poslední vůbec" a tak se jejich situace změnila v tohle. Upozorňuji‼️ v příběhu se obsahují sexuální scény, drogy a alkáč. Je to příběh pro zletilé, tak ať vám je alespoň 13-14🙏🏼

Dívka, která je stydlivá a slušná pozná kluka, který je ze začátku též slušný. Bude s ním trávit víc a víc času. V jeho přítomnosti se začne chovat jinak. Bude se objevovat její druhá stránka. Vztah mezi nimi nedopadne dobře. On udělal chybu, na kterou hodně doplatí. Oba je ta chyba změní, ji ale víc. On odjede, odjede pryč z jejího života. Jakmile se ale po dlouhé době potkají city, jež mysleli, že jsou pryč se opět vyhrabou na povrch. Vždy se musí něco pokazit a to bude i v tomhle případě. Vyjde jim to napotřetí? Jakou udělal chybu? Odpustí mu? A jaké další problémy budou překonávat? Příběh není vhodný pro děti do 13 let, řekla bych, že v některých částí i 15+ Ale budu ráda, když si ho přečtete a zanecháte nějakou odezvu či názor na tuhle knihu <3

Viktorii se už od samotného rána děje samé neštěstí. Přijde o práci, a myslí si že den nemůže být horší. Doslova se jí rozpadne život po té, co uvidí svého přítele Adama, který je zaneprázdněný líbáním neznámé slečny. Viktorie se utápí ve smutku. Jako osobního terapeuta, za kterého nemusí platit jí dělá její nejlepší kamarádka Olivie.

"Vidíš to, Kovbojko? Takhle vypadá svobodná bytost." *** Jedna zbloudilá fotka na Instagramu dokáže pořádně zamíchat kartami. Své o tom ví i Jade, která tak během jednoho dne přišla nejen o nejlepší kamarádku, ale i o dobrou pověst. Škola sice oficiálně skončila, ovšem odsuzující pohledy spolužáků provází Jade na každém kroku ve městě. Na následující dva měsíce se tedy nabízí jediné možné řešení - sbalit si kufry, vypnout mobil a odjet někam hodně daleko. Když je Jade nabídnut pobyt na ranči u tety Luren, neváhá ani vteřinu. V srdci zionského národního parku, v obležení červených skalisk a rychlých koní, se snaží znovu nabýt důvěru v přátelství. Jenže cestu jí zkříží mladý mustang Diego, místními přezdívaný též jako „Modrý ďábel". A tak se potkávají dvě bytosti, které společnost neprávem odsoudila. Dostanou ještě někdy druhou šanci?

V tu chvíli nastalo mezi námi ticho. Slyšela jsem jak mu hlasitě tluče srdce. Byla pravá chvíle si o něj beznadějně opřít hlavu ale tentokrát mě něco táhlo na druhou stranu. Oknem prosvítalo pár posledních zlatých paprsků slunce. Jeho oči byly hluboký, jakoby se mi snažil prokouknout do duše, do srdce, během toho se mu ale blištili, něco jako odrazy paprsků na jezeře. Jen málokdy nedokážu popsat emoce co kolem nás poletují. Bez špetky humoru ke mě sklonil hlavu a do ucha mi zašeptal: „ To že jsem tvůj učitel se nezmění, ale ostatní by klidně mohlo..."

,,Potřebuju tě. Přísahalas, pamatuješ? Přísahalas, že mě neopustíš... Že zůstaneš." 1. místo - #sad (31. 1. 25)