Má druhá rodina

,,Kime, pojď, všichni na tebe čekáme" Připomněla jsem svému kamarádovi stojícímu u okraje střechy jak shlíží do jedné z uliček vedle našeho domu. Nějak nezareagoval a tak sem usoudila že mě asi neslyšel, přece jenom, požární schodiště po kterém jsem vyšla nahoru bylo na druhé straně domu. Přišla jsem tedy blíž k němu a chtěla zopakovat větu ještě jednou. Když už jsem otvírala pusu abych něco řekla, černovlásek se na mně otočil a dal prst přes pusu v náznaku toho že mám být tiše. nic jsem tedy neřekla a šla za ním. V uličce do které se díval sedělo něco zeleného a....plakalo? Ano ten zelený mužíček plakal, ale proč? Když jsem si ho prohlédla líp uviděla jsem, že má krunýř jako želva. Všimla jsem si taká oranžového šátku ,který žmoulá v rukách a poblíž ležícího skatebordu, který nejspíše patří jemu. TOTO JE JEDNA Z MÝCH PRVNÍCH VZPOMÍNEK NA MÉ PŘÁTELE A KDO VÍ, MOŽNÁ I NA BUDOUCÍ RODINU.