Fighter

Klec. Klec je místo do které se rádi díváme, najdeme tam třeba lvy, medvědy, nebo jiná divoká zvířata co žízní po krvi, ale na nás, na druhé bezpečné straně, se nedostanou. V poklidu se díváme, smějeme se , mezitím co ti, co jsou v kleci trpí. Jako třeba Max Eller.

Stál přede mnou, prokřupával si svoje klouby na prstech a vypadal dost nasraně. Chodil tam a sem, jako kdyby se nemohl dočkat až mi rozbije hubu. Slyšel jsem řev "diváků" a uvaděče co řval (jako kdyby mu někdo strčil prst do prdele) moje jméno. Až ty jeho nudný kecy jako odkud jsem a odkaď je on, kolik vážím a tak dál skončili, došli jsme oba k (nejspíš od toho zmrda podplacenýmu) rozhodčímu, ten nám vysvětlil že chce čistej boj. Já byl odhodlaný čistý boj podat, ale jak na tom byl Frederick.. nemohu posoudit. Oba dva jsme šli do svých rohů, zaznělo hlasité zacinkání a Frederick šel rychle po mě v jeho karate guardu. Já jsem se díval pouze na jeho rukavice, připadali mi nějaké moc velké.. nafouklé. Než jsem stačil zareagovat, dostal jsem plnou silou do huby. Sliny odletěly čtyry metry pryč a mě to bolelo víc než obvykle.. zajímavý. V tu chvíli mi došlo že jsem to jen já a on. My dva. Na život a na smrt.
A jak se mi to stalo? To vám povím.