S žuchnutím se posadila do červeného sametového křesla a ukázala mi knihu kterou si vzala. ,,Západy a úsvity, má oblíbená."
Podíval jsem se na ni s otázkou v očích a zeptal se: ,,O čem to je?"
,,O přemýšlení o životě," nahmatala nějakou stránku, ,,Kapitola jedenáctá, Koloběh." začala mi předčítat. ,,Jednoho dne se bavily dvě sestry. Najendou se ale Život podívala na Smrt a řekla: ,Proč mě lidé milují a tebe nenávidí?' Smrt pohlédla na Život a jednoduše odpověděla: ,Protože jsi krásná lež a já štrašlivá pravda.' "
• • •
Co kdyby to všechno bylo naopak?
Kráska by byl chlapec a Zvíře by byla dívka?
Korunní princ Adisconny se omylem dostane do světa o kterém vůbec nevěděl že existuje a ani ve snu by ho nenapadlo, že se takovéto místo někde nachází. Lidé ovládající živly, holčičky s křídly, muži se zlatýma rukama... a také jejich nádherná a záhadná Královna. A když Sebastian zjišťuje, že tam bude muset zůstat celý rok, Královna ho musí k sobě přijmout.
Postupem času se s ní princ seznamuje a dozvídá se, že je naše Královna jen mladá dívka s temnou minulostí.
Však Lovkyně má mnoho tajemství. A Sebastian je chce odhalit.
~
Jedná se o rádoby převyprávění pohádky Kráska a Zvíře. Takže všechna práva se vztahují k Gabrielle-Suzanne Barbot de Villeneuve, které to teď momentálně může být jedno.
Říkali jí, že její dar je prokletí.
Naučili ji poslouchat, přežít... a zabíjet.
Devatenáctiletá Naira celý život utíkala - před minulostí, před lidmi, před sebou samou. Když se jí podaří uniknout z moci muže, který ji formoval k obrazu svému, věří, že má šanci začít znovu. Jenže některé klece nejsou vidět.
V útočišti zlodějů a bojovníků naráží na Perena - chladného, neústupného vůdce, který má potřebu mít všechno pod kontrolou. I ji. Mezi jejich neustálými střety, tréninkem a mlčením se rodí něco nebezpečného. Přitažlivost, kterou si ani jeden z nich nemůže dovolit.
Naira skrývá tajemství, které by mohlo zničit nejen ji, ale i všechny kolem. A Peren začíná tušit, že dívka, kterou chtěl chránit... může být tou největší hrozbou.
Protože před některými lidmi se neutíká.
Před nimi se buď zlomíš...
nebo vzplaneš.
***
„Nemůžeš pořád utíkat," řekl tvrdě.
„A ty nemůžeš všechno kontrolovat," odsekla jsem.
Přistoupil blíž. Příliš blízko.
„Zvykni si," pronesl tiše. „Dokud jsi tady, děláš, co řeknu."
Zvedla jsem k němu pohled.
„Tak to se budeš muset hodně snažit, Veliteli."
***
< Je to vymyšlený příběh pouze zasazen do historického prostředí, takže neshody s historií & pravopisné chyby najdete na každém kroku >