,,Hvězdy musí být nádherné, slyším je třpytit se," promluvil.
,,Já tedy nic neslyším," odbyla ho, ale vlastně se sama pokoušela poslouchat.
,,Já ano, jsem asi rád, že je nemůžu vidět. Představa, že bych je nemohl poslouchat, je děsivá, lituji tě,"
,,Já ti někdy fakticky nerozumím. Tobě to nevadí?" nevydržela se nezeptat.
,,Chybí ti tvůj pes?"
,,Žádného nemám," odvětila nechápavě.
,,A chybí ti?" trval na svém.
,,Jak mi může chybět? Přemýšlej trochu..."
,,No tak vidíš. Nemůže ti chybět něco, co jsi nikdy neměla,"
,,Přemítal jsi někdy nad tím, že bys viděl?"
,,Přemítala jsi někdy, že bysis pořídila psa?"
,,Dej s tím psem pokoj! Mám kočku, to mi stačí."
,,Taky mi stačí to, co mám."
Potom už oba mlčeli. A možná právě to ticho vysvětlilo všechno, co slova nedokázala.
Jako kus masa byl provdán do šlechtické krve. Nemuselo by to být tak zlé, sám byl čistokrevný a velmi vychovaný. Na rozdíl od svého nového manžela, ovšem věděl co znamená „myslet na druhé"
Starostlivý aristokrat musí nejdřív projít peklem, než jeho drahý pochopí co znamená lidská osobnost a její hodnota.
Otázkou zní. Nebude příliš pozdě? Zvládne své chyby napravit a zlomeného manžela si udobřit?