Ticho mluví nahlas

Jak zní duše, které bylo zakázáno mluvit? Co se stane se srdcem, které bylo „špatně sešito" po ranách, jež neměly nikdy přijít?

Tato sbírka není jen poezií, je to desetiletá cesta přežití. Je to svědectví o proměně z bezmocné „panenky v koutě" v bytost, která našla sílu vykřičet svou bolest do světa, kde pravda se lží v jednu kaňku splývá. Provedu vás krajinou vnitřních i vnějších válek, kde krákání havranů protíná ticho a mocní nečinně shlížejí ze svých trůnů.

Od syrového zoufalství ohořelých duší až po baladický smír v náruči Luny a Slunce - každá báseň je jedním hlubokým nádechem pod hladinou. Je to upřímná, bolestná a nakonec osvobozující zpověď o tom, že i když nás osud odvrhne jako bezcenné, vždy v nás zbývá kousek vlka, který je připraven se rvát o své svítání.

Protože i když je srdce prasklé a zčernalé, bít nepřestává. A po každé zimě, i té v lidské duši, nakonec nastává jaro.