Labyrintem lásky

,,Bylo nebylo..." Zaslechla jsem najednou za sebou. Neměla jsem nejmenší tušení, kdo to je, přesto ve mě zahořel plamínek naděje, že by to mohl být... Ne! To ne! Raději jsem plamínek rychle zadusila pochybnostmi, než se má fantasie stihla dále rozvinout.
Otočila jsem se a spatřila ho. Byl to skutečně on! Stál na cestě s růží v rukou, vyprávěl jí pohádku a předstíral, že si mě nevšímá.
,,Na jednom zámku žilo mnoho princezen, které unesl zlý kouzelník..." Pokračoval v pohádce, kde nejmladší, ale také ta nejhezčí princezna narazila jednoho dne do chudého strážce a ten se do ní od té doby velice zamiloval. Několikrát se snažil dostat se za princeznou, ale vyždycky raději vzal do zaječí, protože viděl, že si na ni zlý kouzelník dělá zálusk a hlavně nevěděl, jestli si ho princezna vůbec pamatuje.
Po těchto slovech jsem měla co dělat, abych se za ním nerozběhla, ale i tak jsem se k němu vydala a zapletla se do příběhu: ,,Ale on nevěděl, že princezna na něj nemohla přestat od té chvíle myslet. Jenže zlý kouzelník požádal princeznu o ruku a ona nemohla jinak, než přijmout, protože jí vyhrožoval..." Došla jsem až k němu a podívala se mu zpříma do očí.
,,Jak víte, kdo je ta princezna?" Zeptal se mě s lehkým úsměvem na rtech.