Ticho je horší než tma

Tma. To je to první co si pamatuji. Žádné zvuky, ani tváře či světlo. Ne. Prostě jen tmu. Pak jsem uslyšela tlukot srdce. Čím dál hlasitěji, silněji a rychleji. Bum,bum... Začala se mě zmocňovat panika.. Když jsem se pokusila pohnout nešlo to. Byla jsem připoutaná. Do očí se mi začali hrnout slzy. Jak jsem se snažila pohnout pouta se mi zarývali do kůže až mě pálily. Z ničeho nic jsem se probudila... Byla jsem tam kde jsme dneska usla. Strachy jsem se schoulila do klubíčka a třela s zápěstí i když bylo zdravé. Byla jsem tam kde jsem v noci usnula. Tam kde na míle daleko nebyl. Vlastně zbyla jsem tu jen já. Na celém světe jen já.