Tati proč? 2

Pokračování prvního dílu Tati proč?
Pokud jste nečetli první díl nebudete moc chápat některé kapitoly, proto doporučuji si přečíst ten první a poté tento.

„Vážně sis myslela že se změnil?" zeptala se mě máma a já jen jemně přikývla se slzami v očích.
„Myslela jsem, že už jsme všichni někde jinde." Šeptla jsem a podívala se na ni s uslzenými tvářemi.
„Aspoň ti rodinná večeře otevřela oči, protože jednou násilník navždy násilník." Řekla pevně.

„Neměla bych se tím zaobírat, ale vrtá mi to hlavou." Přiznala jsem.
„Je to tvůj otec, vím že na něj budeš myslet, ale ublížil ti a měla bys myslet na to dobré." Snažila se změnit téma.
„On není můj otec!" Zařvala jsem a utekla do pokoje.

„Jak dlouho ještě budeš studovat?" Řekl svým opilým hlasem.
„Ještě asi 10 let." Řekla jsem hrdě.
„To budu platit ještě tak dlouho?!" Zamračil se a já nevěřila svým uším.
„Jsi snad můj otec měl by ses podílet na mém vzdělání." Vykřikla jsme a v tom se zvedl.
„Co? Chceš mě snad taky uhodit!" Zařvala jsem a dívala se mi do očí.

Příběh podle skutečné události.
Za gramatiku se omlouvám.
Vyskytují se vulgarismy a násilí.
Cover od úžasné @NikoSek01