Nádech

Trvalo to jenom okamžik, jenom jedno mrknutí oka, za takovou chvilku nestihnete nic, jen stát, hledět, koukat, a otevřít a zavřít oči, zlomek sekundy, a přitom by se do něj vešli staletí, tisíce nádechů, i když vlastně nestihnete ani jeden, tisíce pohledů, tisíce slov, tisíce dotyků, i když vám už nezbyl žádný, a já je přesto stihla, prožít staletí, možná byli jen v mém mozku, všechny ty události, všichni ti lidi, možná se doopravdy stali, nebo stanou, možná doopravdy žili, budou žít, nebo žijí právě teď, kdo určuje co se stalo a co ne, když jsi něco neviděl, nebo si nejsi jistý, jestli jsi to viděl, znamená to, že se to nestalo, viděl někdo Velký třesk, viděl někdo Boha, viděl někdo z nás živého pračlověka, nebo Caesara, Marii Terezii, Leonarda, Mozarta, svoji prapraprababičku, všechno je jen o víře, a o tom co nám tato víra dává, co si odnášíme, v sobě, jak nás to formuje, protože nás formuje všechno, každý nádech a výdech, to jak ho prožijeme, to jak s ním naložíme, to jak se to vlastně nadechneme, i obyčejný nádech se dá promrhat, když se nenadechneš pořádně, nenasaješ vůni deště a lesa a slunce a napětí a přátelství, síly a energie a radosti a bolesti, když neucítíš krásu stvoření, krásu všeho co vidíš a co cítíš a to jak do tohoto krásného stvoření patříš, promarníš nádech, vešli by se do něj tisíce let, tisíce okamžiků, mžiků oka, tento nádech je můj, nepromarni ten svůj, nevíš kolik ti jich zbývá, dýchej, nádech, výdech, nádech

Experiment, srovnejte si v hlavě, jestli za to váš nádech stojí