"Maminko? Proč se neusmíváš?" zeptala se malá holčička své maminky. "Já se usmívám, ale ty to nevidíš..." její koutky se propadly ještě více dolů. Malá holčička se usmála. "Tohle je úsměv." malá holčička se pořád usmívala. "Pro tebe ano, pro mě ne." vydechla. ** To mi byli 3. Život jsem nechápala, ale teď ho chápu. Jmenuju se Cry a neobvyklé jméno, ale pro neobvyklou holku. Dnes mi je 14 a já tvůj úsměv používám často mami. Neskutečně mi chybíš. ** Co když ona potká jeho? Všechno se posere? Co je vlastně Cry zač? Zjistí to? Otázky co si může říct každý, ale jen on na ně zjistí odpověď. Kdo je vlastně on? Kluk s havranímy vlasy. Finn Wolfhard. **