Nová Generace (Dokončeno)

V Rusku pracují vědci na vyvíjení účiného léku proti rakovině a stále se jim nedaří najít protilátku.
Ale něco se pokazilo, a neznámá látka se záhadným způsobem dostala do světa. Hranice se zavírají, mezi lidmi dochází k panice... Do většiny států na všech kontinentech ale stihla neznámá látka proniknout.
Jak to bude pokračovat? A co vlastně způsobí ona neznámá látka?
***
Ukázka :
Než jsem si rozmyslela, co dělám, různoočce jsem omotala řetěz kolem krku a přitiskla si jí k sobě. ,,Nikdo ani krok. Stačí jeden pohyb a zabiju jí!" Vykřikla jsem a koukala jsem po všech. Od lovců na mě mířily zbraně a všichni jinak byly trošku vykulený. Anděl chtěla udělat krok ke mě ale hnula jsem rukama, čímž se řetězy trošku stáhly. O krok couvla a dala ruce nad hlavu. Povolila jsem to do původní pozice. ,,My ti nechceme ublíži..." ,,Ticho!"
***
Asi tady umřu. Ale najednou se objevily dvě zbraně a zabily dva démony, mě chytila Cara kolem pasu a vzlétla se mnou. Dylan a Jacob se pustily do bitky s démony. Za pár chvil bylo po nich.
Cara se mnou slétla dolů. ,,Co tě to napadlo? Takhle se vrhnout mezi démony? Zešílela jsi?" Křičel po mě Dylan. Chytila jsem se za hlavu i před palčivou bolest, co mi vystřelila do místa kde mi ruku zdobil šíp. Dylan přestal křičet, vlastně nepřestal, jen změnil téma. ,,Proboha, co to máš s rukou!"
***
Pak jsem narovnaná blokovala její útoky a couvala jsem blíže k baráku. ,,Vím o co ti jde mrcho, ale to ti nedovolím!" Vykřikla a nechala blesk, aby do ní uhodil. Pak elektriku, co udržela poslala na mě a mě to odhodilo až k baráku, kde jsem zády vybourala zeď. Dopadla jsem na kolena. Naštěstí jsem držela amulet a elektřina mě neseškvařila a já tedy dál žiju. Zvedla jsem se na podlamující nohy a koukala jsem, jak se ke mě blíží. Možná že žiju, ale asi ne na dlouho.