Démon (Michail Jurjevič Lermontov)

Michail Jurjevič Lermontov (Михаил Юрьевич Лермонтов; 15. října 1814 - 27. července 1841) byl ruský básník, prozaik, dramatik, představitel romantismu.

Démon (1841, Демон) je nejslavnější poema ruského romantického básníka, prozaika a dramatika Michaila Jurjeviče Lermontova (1814-1841). Je považovaná za druhý největší počin ruského romantismu hned po Puškinově Evženu Oněginovi.

Poema na zpola biblický a zpola apokryfní námět vypráví o padlém andělovi, který je pro vzpouru proti Bohu odsouzen k věčnému neklidu a bezcílnému bloudění vesmírem. Hněvivě vzpomíná na doby, kdy ještě věřil, kdy neměl pochybnosti, kdy miloval a kdy neznal zlobu. Všemi nenáviděný se ve své opuštěnosti zamiluje do smrtelné gruzínské princezny Tamary, která očekává svého snoubence. Uchvácen zlobou z cizího štěstí způsobí, že Tamařin ženich, bohatý gruzínský kníže, který se k ní ubírá se svatebním průvodem, je přepaden a ubit. Tamara pro svého ženicha truchlí, ale tajemný hlas jí praví, aby naň zapomněla. Tento hlas jí stále zaznívá v duši, marně hledá bezpečí v tichu kláštera, slyší ho i při modlitbách. Tu vidí před sebou divný zjev, který jí prosí o lásku. Je to démon, který se chce zříci navždy zla a nenávisti, který se chce s Bohem smířit, milovat dobro a opět v něj věřit. Za slov lásky se přiblíží k jejím rtům a políbí ji. V té chvíli Tamara, zasažena jedem jeho dechu, klesá k zemi mrtva. Je pohřbena hodně vysoko v horách, kde je blíž k nebi než k zemi. Démon vidí, že musí zase žít opuštěn a bez lásky, proklíná své sny o lepším životě a vzlétne opět plný zloby do vesmíru. Vina však není ve zlém jednotlivci, ale v řádu, který z něho učinil zdroj zla.