*Flashback*
,,Viktorko, pojď sem!" Zavolal na mě Honzík.
,,Už běžím Honzí.." při slovech jsem spěchala z píškoviště za Honzíkem na houpačku.
,,Pospěš Vikčo! Mám pro tebe překvapení."
Jakmile jsem zaslechla jeho slova, přidala jsem do kroku, nebyla jsem však moc rychlá, jelikož moje malé dětské nožičky nedokázali utíkat tak rychle.
,,Překvapení? A pro mě?" Zeptala jsem se zadýchaně, když jsem konečně usedla na houpačku vedle něj.
,,Je to náramek přátelství, ukaž ruku.." a už jsem měla náramek s přívěškem na ruce. Vydechla jsem úžasem..
,,Myslíš, že třeba za pár let, až nebudeme chodit do školky, ale do školy, jak nám maminky vyprávěly, budeme pořád nejlepší kamarádi?.." Zeptal se posmutněle Honza.
,,Navždy budeme nejlepší kamarádi" řekla jsem s úsměvem na tváři a chytla kamaráda za ruku..
//
,,Tohle je Honza" vypustil můj bratránek z úst.
,,Těší mě" řekl hned poté, co přijal mou ruku, místo toho aby s ní potřásl ji však z legrace políbil.
Ostatní okolo to donutilo k úsměvu, stejně jako mě samotnou.
//
a tak se začal psát nový příběh
nebo mám snad říct starý?Tüm Hakları Saklıdır