Broken toys [Coming Soon]

"Když ti bylo osm, byla jsi strašná potížistka. Myslela jsem, že ti to zůstane napořád. Vlastně jsem se toho docela bála. Byla jsi holka. Bylo to nevkusné," říkávala mi matka.

"Měla by jsi být méně usměvavá a brát věci víc vážně. Podívej se na sebe! Z tebe nikdy nic nebude, když nezačneš věci brát vážně," tvrdila moje učitelka angličtiny, když mi bylo dvanáct, protože jsem na jejích hodinách nedávala pozor.

Tak jsem se změnila, aby mi nemohli vyčítat můj veselý pohled na svět. A spolu se mnou se změnili i oni.

"Měla by ses občas usmát a přestat být tak odměřená. Takhle tě žádný kluk nebude chtít. Jsi jako můra. Chodíš skrčená a se sklopenou hlavou. Musíš se naučit chodit rovně, jako kdyby tě někdo tahal za provázek a u toho se vesele smát," tvrdila moje matka, když mi bylo čtrnáct a snažila jsem se najít sama sebe. Mě někdo tahal za provázek, ale bohužel ne nahoru, ale přímo dolů do podzemí.

"Co se to s tebou stalo? Bývala s tebou zábava. Teď jsi studenější než kus kamene," tvrdili moji bývalí kamarádi. Změnila jsem se, ale nemohla jsem vyhovět všem. Proto jsem ztrácela lidi okolo sebe.

"Proč jsi se tak změnila?" ptaly se moje kamarádky, kterým se moje změna chování nelíbila a chtěly, abych se ihned začala chovat jako dřív. Ale to nešlo.

"Jsem jen rozbitá hračka, tak se mě prosím nesnažte opravit. To nejde. Dospěla jsem a to mě rozbilo," zněla moje odpověď na všechno. Nikdy nemůžete vyhovět všem. Nikdy byste se o to neměli snažit. Neměli byste chtít být dospělými.
Protože to vás rozbije.