Již od mého dětství si mí vrstevníci vždy dělali legraci z toho jaké mám rodiče. Od mé puberty se mé vztahy s nimi začaly zhoršovat, bylo to dost možná tím, že jsem si přestal nechat líbit to, že mi srali na hlavu. Také to, ale bylo tím, že jsem prostě byl v období jakéhosi vývinu a zároveň oni nacházeli v buzeraci čím dál větší potěšení. V posledních dvou letech jsem docela trpěl, když jsem potom vyprávěl přátelům kvůli čemu jsem se předchozí den hádali, bylo to k smíchu. Opravdu, důvody, které si mí rodiče našli k vyprovokování hádky byly obvykle absolutní drobnosti a sračky. Hádky byly skoro každý den. Před pár dny jsem se tedy rozhodl, že by nebylo úplně od věci si to začít zapisovat, abych pobavil větší množství lidí. Každopádně mě mrzí, že mě to nenapadlo dříve, protože některé příběhy opravdu stály za to.