Duhová

Z přední lavice ji neustále pozorovala svýma modrýma očima a s neutrálním výrazem ve tváři. Od hlavy až k patě a zase zpět skenovala její maličkost a pohled z ní spustila jen, když si něco zapsala do sešitu. Těsně před koncem hodiny se zvedla ze židle a vydala se uličkou mezi lavicemi ke dveřím, a když procházela kolem té, kde seděla Rozálie, přejela svým ukazováčkem po jejím hřbetě ruky. Pomalu až k zápěstní kosti, pak ruku spustila k tělu a nevěnovala Rozálii sebemenší pozornost...