Otáčí se na mě. Její husté řasy kmitají a obočí se nechápavě stáčí. Až po chvíli pochopí, že to byl vtip. Nejdřív se zvedá jeden koutek, pak druhý. Nakonec se jí rty roztahují do neovladatelného úsměvu a ona se směje svým krásným zvonivým smíchem a já se směji s ní, její melodický s mým chraplavým. Nechápu, jak můžeme my být přátelé. Ona je nádherná, bloňdaté vlasy jí obepínají tvář s jemnými rysy a studánkové oči na mě koukají plny naděje. Můj ostře řezaný bledý obličej kontrastuje se zrzavými zacuchanými drátky, rty mám rozkousané do krve a pod hnědýma očima jsou velké fialové kruhy. Ne, opravdu to nechápu. Myslím, že tohle celé je jenom nějaký podlý pokus.