sídliště,kde jí nikdo nemá rád. Kde není v bezpečí a útočiště nachází v poznámkách.

Dvaadvacetiletá studentka Literatury Bella, má vše po čem v životě toužila. Skvělou práci v kavárně, hodného přítele a úžasnou rodinu. Její život se ale obrátí naruby, když zjistí,že ten kterého bezmezně milovala jí celé roky lhal. Dokáže mu odpustit a nebo muset s jeho tajemstvím žít po zbytek života? Pokračujte ve čtení a dozvíte se.

Mnoho z nás si nezasloužilo to, co nás potkalo. Mnoho z nás si v pozdních hodinách často kladlo otázku: „Proč?" Netvrdím, že se v mých básních nutně najdete, ale pokud máte něco na srdci, melancholickou náladu či chuť na pěkné básně, jste na správném místě. Toto jsou básně jedné dívky, která roky krvácela na papír a rozhodla se, že je chce sdílet s ostatními.

Láska nikdy nebyla dobrá, ale ani špatná. A právě proto tyto básně jsou buď šťastné, nebo žalostné. ~~ Ve sbírce nejsou použity fotografie z cizích zdrojů. ~~ Nejlepší umístění: 2019-08-25 # 55 poezie 2019-08-31 # 100 smutek 2020-01-05 # 53 poezie

Hádám, že všichni určitě znají takový ten pocit, když máte neustále něco na mysli a nemůžete se toho zbavit. A Právě při těchto náládách píši tuto 'knihu', zde ventiluji skze verše :)

nas podzim ma barvu cerny a bily sbirka (ne)zamilovanejch basnicek, za ktery se budu urcite za par mesicu hrozne stydet

Je n'ai pas le don d'une plume d'or, Je ne sais manier vers et mots, Je ne détiens pas la beauté de l'art poétique Mais je voudrais qu'à travers son biais je puisse évacuer mes peines, mes joies, mes douleurs, mes émotions les plus profonde, Et les idéaux qui naissent de mes réflexions, Tissés avec celles des autres. Je souhaite également que mes humbles écris soient le reflet pure de mes approfondissements intérieures nourries par des pensées extérieures et qu'elle vous invite cher lecteur à parcourir le chemin sacré. Publication de chapitre : quand le souffle de l'inspiration m'appellera.

říká se, že láska je slepá jenže tohle není láska a už vůbec ne slepá vždyť na mě mává z dálky na mě zamávala moje plíce mi sebrala myšlenky mi zpět nedala a šla trochu jiným směrem

Co dělají rozbití lidé? Skládají rozbité básničky. Stavějí rozbitá slova do rozbitých vět, tvoří svůj vlastní, rozbitý svět.