Livie aneb Elfka v lidském světě

Svět elfů je rozmanitější než svět náš. Troufnu si dokonce napsat, že je daleko kouzelnější a také podstatně jednoduší. Má své výhody i nevýhody, podobně jako lidský svět.

Faktem je, že elfové o nás vědí a přesto (nebo možná právě proto) žijí stále na úrovni, řekněme slušnějšího, středověku. Nechci pomlouvat jejich zastaralost a přirozenou hrůzu z čehokoliv nového, ale až nechutně lpí na minulosti. Do určité míry je to rozhodně kouzelné a roztomilé.

Elfové popravdě nemají proč posouvat svoje hranice nemožného. Každý z nich má vlastní speciální schopnost, která je dělá jedinečnými a přestože jejich velikost nepřesahuje deset centimetrů, dokáží si vystačit s tím, co mají.

Jejich království - ať už jsou malá či velká - prospívají a ačkoliv si každý vládce nastavil pravidla vládnutí jinak, navzájem se málokdy ohrožují. Asi je to dobře, nedovedu si tyto roztomilé okřídlené tvorečky představit v boji. Musel bych se jim vysmát.

Ale to jsem odběhl od příběhu. Nechci tuto knihu věnovat rozdílům mezi lidským a elfím světem, přestože k tomu pravděpodobně často sklouznu. Hlavní hrdinkou tohoto příběhu je elfská princezna Livie. Já měl to potěšení stát se jejím průvodcem po lidském světě. Ačkoliv se totiž mohla pyšnit královským titulem, její bratr byl stejně nesnesitelný jako jakýkoliv jiný starší bratr a o to horší bylo, že on byl král a měl nad ní díky tomu plnou kontrolu. I proto byla její cesta lidským světem mnohdy nebezpečná, často až zvláštně hloupá a někdy - ovšem opravdu jen někdy - krásně kouzelná.