Nenávidím ho!

Nevím proč, ale jaksi ze zvyku jsem si začala opakovat ty dvě slova, která mi vždy pomohla, abych nepůsobila jako slaboch. Byla jednoduchá, říct je bylo snadné, ale dokázala napáchat strašnou škodu. „Nenávidím tě," šeptala jsem do tmy pokoje stále dokola, dokud bolest nepřebil vztek, který mě zbavil veškeré potřeby slzet.