S láskou kupředu

Nakláněl se ke mně. Jak on, tak já jsme věděli, co se stane.
On to chtěl, ale já to nemohla dopustit. Tak lehko si mě nezíská.
Uhnula jsem mu.
„ Proč?" zeptal se mě.
„ Protože si ho musíš nejdřív zasloužit, ale přiznej si, že k tomu polibku nikdy nedojde." řekla jsem mu drze a sebejistě. Ale to jsem udělala chybu.
Naklonil se ke mně ještě blíž, né k mým rtům, ale k mému uchu.
„ A ty si zas přiznej, že k němu dojde už brzo." pošeptal mi svůdným hlasem do ucha. Moje sebejistota v tomto okamžiku vymizela. Polkla jsem.
On se otočil a rozešel se směrem k jeho domu.