Tento příběh se začal psát v době, kdy Mery s Davidem zjistili, že si již nedokáží být lhostejní. Jestli před anebo po událostech oné noci ve sklepě, to už je jedno. Dějová linka nemá nic (anebo všechno) společného s událostmi v MK. Autor si v nich občas najde inspiraci, ale jinak dává příběhu dostatek prostoru pro svůj vlastní život. Nečekejte dětské bundičky, přehnaná vyznání lásky, ani náruživé postelové scény. Otevřete se příběhu člověka, který, ač napůl génius, svádí každodenní boj nejenom sám se sebou, ale především se svou indispozicí.
Podaří se mu najít zasloužené místo na slunci?
Mít sen znamená mít cíl. A mít cíl znamená žít.
Žít pro ten sen a jít za ním, i kdyby ta cesta k cíli byla klikatá, plná překážek a zastávek, kdy si řeknete, jestli to vůbec má cenu, stejně nepřestávat a jít dál.
Já měla sen a jasný cíl.
Tebe, Jakube!
Jdete se mnou?
Pak se připravte, že ta cesta bude dlouhá a nejednou to budete chtít vzdát.
Ale já půjdu dál, protože já... já si jdu pro Jakuba...