Tábor Polokrevných

Začalo to.

Po rukou se mi začalo něco plazit, nejdřív jsem se lekla, že je to had, ale mýlila jsem se. Bylo to něco chladivého a mokrého, co splývalo s mojí mokrou kůží. Myslela jsem, že umírám, protože bolest se začala stupňovat. Pohled zostřovat a začala jsem si uvědomovat co se děje. Na tvář, na čelo, na hruď, na ruce a na nohy mi dopadaly kapky deště. Pršelo. Z dálky se ozývaly hlasy volající o pomoc, křik, řev a cinkání mečů. Ty zvuky jakoby se ke mně přibližovaly, jakoby si hledaly cestu k mému vědomí. Probouzela jsem se. Protože bolest začínala být nesnesitelnou a kapky vody otravné. Vykřikla jsem, protože bolest si ke mně konečně našla cestu a začala útočit na moje nervy. Probudila mě.