Fragmenty

"Vždy jsi byla někde uprostřed. Štěstím a utrpením." pohladil ji po tváři, sledujíc oceán bouřící se v jejích očích.

"Možná proto, že ve štěstí nedokážu najít tu svou formu štěstí. Nacházím ji v utrpení, ale pořád je to bolest... Sladký jed. Krev na rtech. Upřednostnění volného pádu s vědomím silných křídel na zádech. Vědomí, že něco nemám mě přitahuje. Chci se vidět padat a krvácet, přestože vím, jak být zabezpečená a volná. Pláču a ty slzy mi dělají dobře. Ne ve smyslu úlevy, ale zoufalství. Zoufalství mi dělá dobře. Něco jiné je nenávist. Tu nedokážu snášet - křivdy od jiných. Nechci, aby mi bylo ubližováno, chci to dělat sama. I když z pocitu křivdy potom čerpám, ona samotná mě ničí způsobem, kterým ničená být nechci. Připouštím si zranitelnost.