Leonine

Seděla jsem pod stromem a v hlavě si přehrávala události posledních pár měsíců. Slunce už pomalu začínalo vycházet a dokonale osvětlilo zbytky hradeb, jež jsem tak milovala, i nenáviděla zároveň. Sklopila jsem hlavu pod velkým náporem slunečních paprsků a pohled mi spočinul na mém špinavém a zaprášeném šatu. Oddechla jsem si. Připadalo mi, že to všechno byl jen sen, ale jizva na dlani mě přesvědčovala o opaku. Tímhle to všechno začalo. Zvedla jsem se ze země, ještě jednou se ohlédla na zpět, jen abych mohla začít úplně od začátku, někde jinde, se svou novou rodinou.