Táto.

A tak jsem tam stála. V ruce jsem držela těžký kufr a druhou jsem si přidržovala čepici, protože - ačkoliv byla polovina letních prázdnin - foukal nepříjemně ledový a silný vítr. Nádraží bylo vylidněné, všichni kteří přijeli společně se mnou si šli najít ubytování na noc a já tam zůstala stát sama. Na tom samém místě co před 10ti lety. Teď už jsem ale byla dospělá všemu jsem rozuměla. Nebo minimálně rozumět chtěla. V hlavě se mi vyrojily všechny vzpomínky a v očích štiplavé slzy. Vykročila jsem.