Kroniky Nirnu II - Duch Akaviru

Vysoko v horách, kde zima střídá krátké léto a zuří sněhové bouře, moc rozptýlení člověk nenajde, natož malý kluk. Přesto Ensio dokáže přečkat sedmnáct let mezi divokou zvěří po boku svého opatrovníka zcela bez úhony. Jeho prozatímním světem jsou nekonečné borovicové lesy a horské louky, kde tráví většinu času se svým věrným psem Chlupem. To se však změní ve chvíli, kdy mu do cesty vstoupí bělovlasá lesní elfka a obrátí život vzhůru nohama. Calime zoufale hledá lék pro svůj lid a s radostí přijme pomoc, kterou ji Ensio nabídne. V horách nalezne nejen vytouženou bylinu, ale i přátelství člověka, které jí bylo do té chvíle cizí.

Osud, ale bývá často vrtošivý a oba hrdiny zavane, až na východní břehy oceánu, kde poznají zcela jiný svět. Plný nových pravidel a zvyků, které jim jsou naprosto cizí . Na místo poklidného života se potýkají s překážkami a vlastní minulostí, které se nedá vyhnout.

*****************************************
Sotva odložil lžíci a sáhl po velkém hrnku s čajem, přisedl si k němu rozespalý cizinec. Zíval a protahoval si ruce, přičemž si Ensio všiml v rozhaleném výstřihu čerstvých, rudě zbarvených škrábanců. Nechápavě zvedl zrak k černým očím. Muž se vzápětí rozpustile rozesmál a rukou mu prohrábl rozcuchané vlasy.

„Kdybys nebyl takovej záprtek, vylíčil bych ti podrobnosti, ale neboj... tvoje kočička, na tebe taky někde čeká," skřehotal pobaveně a uhýbal přitom Jurkovi, který před něj postavil pivo.
„Nemám žádnou kočku. Mám psa," vydechl a pyšně se dmul. Oba muži na sebe pohlédli a začali se hlasitě smát, což se Ensia dotklo. Zakabonil se a raději zabořil ústa do hrnku s horkým čajem.