Krev

,,Ahoj Joonie. " pootočila jsem hlavu na stranu a zadívala se na bezmocného NamJoona jak se svázaný k rozvrzané dřevěné židli vzpírá a bojí se. Popošla jsem o pár kroků k němu a nadlidskou rychlostí jsem mu svou bílou rukou vyndala z pusy pomačkaný roubík.
,,Co, co po mně chceš?! Já já nic ne nemám... " zařval nejistě do tmy NamJoon a hlavou s blonďatými vlasy otáčel strachy ze strany na stranu, jako by se pokoušel zjistit, kde stojím.
,,Ale máš. " otočila jsem se k němu zády a nechala své hnědé oči, aby se mi zabarvily do červena.
Poté jsem se otočila zpět a zahleděla se na Joona jak je vystrašený a absolutně neví co si počít.
,, Já opravdu nic-" chtěl doříct větu, ale to už jsem se mu zakousla do jeho štíhlého krku a vysála z něj to co potřebuji. Krev.

NamJoonovi povisla hlava a já věděla že už mám vyhráno.