Ty
  • مقروء 9
  • صوت 1
  • أجزاء 1
  • مقروء 9
  • صوت 1
  • أجزاء 1
مستمرة، تم نشرها في أبريل ١٦, ٢٠١٨
Seděla jsem u okna, zahleděná na dnešní den i když pršelo, přesto se mi to líbilo.
Kapky deště dopadaly na zelenou trávu a pak jen déšť ustal a já vyběhla z domu.
,,Mami už je to v pohodě jdu s Tomem ven a v 9 se vrátím!" Křiknu na celý dům a pak jen volám Timmym že už vycházím.

                           ***

Posadila jsem se k velkému bytu na lavičku, která byla poblíž.
Když ke mě Přistoupila větší osoba s krabičkou v ruce, poznala jsem že to je Tom..
Polibila jsem ho a tak jsme šli delší cestu domů kde bydlel jenom on.
Začali jsme se líbat a tak jsme se na posteli za 2 sekundy ocitli nazí.
Když si nasadil kondom, tak to všechno začalo..


O týden později
Pohled Toma

Seděl jsem na židli v čekárně u gynekologa, pěstí jsem schoval v hlavě a tak jsem jen držel pěstí a doufal jsem že to dobře dopadne a že já budu táta.
,,Chudoba?" Přistoupil ke mě muž s bílým pláštěm.
,,Ano, co se děje?" Zeptal jsem se nervózně Když z menší místnosti vyšla Terry.
,,Jste otcem." Vhrnuly se mi do očí šťastné slzy.
,,Zlato,příští měsíc jdu na další kontrolu. V pátém měsíci již zjistíme pohlaví." Objal jsem ji a zároveň pohladil břicho. V tom spojila naše rty.
,,Konečně jsem byl v životě šťastný. Dala jsi mi do života kapku naděje. Doteď vás miluju. A budu. Navždy."

O měsíc později
Pohled Terezy

Seděla jsem na větším křesle a čekala na další informace a tak jsem nervózně pohladila břicho.
Byla jsem z toho všeho vyčerpaná..
,,Paní Williamsová?" Podívala jsem se strachem v očích.
جميع الحقوق محفوظة
قم بالتسجيل كي تُضيف Ty إلى مكتبتك وتتلقى التحديثات
أو
إرشادات المحتوى
قد تعجبك أيضاً
Až do poslední stránky  بقلم Nelaaq
20 جزء undefined أجزاء مستمرة
Celý život jsem snila o vlastním knihkupectví. A když se mi ve třiadvaceti podařilo otevřít malý obchod s kavárnou v srdci Londýna, připadala jsem si jako ve filmu. Vonělo to po kávě, po papíře a po snech. Jenže realita byla jiná. Nájem byl šíleně vysoký, zákazníků málo a já si nemohla dovolit ani jediného zaměstnance. A pote tu byla má diagnóza... Addisonova choroba. Po nocích jsem učila cizince angličtinu, abych se vůbec alepsoň nějak uživila. A protože jsem na nájem už dávno nestačila, spala jsem potají v zázemí mého obchůdku na starém gauči. Sama, unavená, ale pořád přesvědčená, že to nějak zvládnu. Moje nejlepší kamarádka mi nabízela pomoc. Peníze, dočasné ubytování, cokoliv. Ale já měla svou hrdost. Nebo tvrdohlavost? Nechtěla jsem si přiznat, že padám. A pak přišel on. Nathaniel Wright. Osmadvacetiletý investor s perfektním sakem a výrazem člověka, který je zvyklý, že svět se přizpůsobí jemu. Přišel, postavil se přede mě a oznámil mi, že koupil budovu - a že se mám vystěhovat. Jednoduše. Bez emocí. Bez pochopení. Jenže já se tak lehce nevzdávám. Začala jsem bojovat. O místo, o svůj sen, o všechno, co jsem si vybudovala. Hádek přibývalo. A napětí mezi námi taky. Byl arogantní, sebejistý, nepříjemně přitažlivý. A já ho nenáviděla. A taky na něj nemohla přestat myslet. Protože jak se ukázalo... hranice mezi nenávistí a touhou je tenčí, než bych si kdy dokázala připustit.