Děti noci

Útíkám jako by mi šlo o život. Oh počkat mě jde o život. Pomyslím si sarkasticky a běžím dále. Mým tělem proudí adrenalin a srdce mi bije, jako by mi mělo vyskočit z hrudi. Slabě slyším svůj zrychlený dech. Nechci přece aby mě slyšeli, že?

Neohlížím se jen běžím tmavou nocí. Jediné co mi osvětluje cestu tmavou noční uličkou je stříbřitý měsíc. Dovolím si na chvíli zastavit a ohlédnout se.

Nikde ani stopa po nějakém životě. Oddechnu si, avšak hned na to se mě zmocňuje pocit, že mě někdo sleduje. Zatřepu hlavou a snažím se zklidnit svůj dech. Zahnat ten pocit, že tu nejsem sama.

---

Můj život nebyl vždy tak obyčejný. Hodili mě na krk mojí tetě. Chtěla jsem se vrátit zpět do let mojí dětské naivní nevědomosti. Avšak život mě někdy dokázal vynést do výšin štěstí, ale někdy i na dno úplného zoufalství.