POZASTAVENO -- Osudové číslo - 98 [Martin Nečas]

,,A ty jsi jako kdo" zeptal se a já se otočila. Opřel se o stěnu, ruce si založil na hrudi a upřeně mě sledoval. Já nebyla schopna říct jediné slovo, pouze jsem tam stála a koukala na něj. Povzdechl si a protočil oči. ,,Fajn, dám ti autogram, podpis a udělám si s tebou i fotku, ale pak odejdeš a už se tu nikdy neukážeš" řekl a začal něco hrabat ve svém batohu.

,,Nechci tvůj podpis, autogram a ani fotku, ty idiote" naznala jsem a sklopila pohled. ,,Chtěla jsem se jen ujistit, že jsi v pořádku, byl to ošklivý pád." dořekla jsem a on se na mě jenom podíval.

,,Jo jsem, jsem v péči nejlepšího lékaře, který se o mě postará, dokonce víc než nějaký fanoušek. Měla by si jít" usmál se a odešel za chlápkem co měl na zádech nápis ,,security" a něco mu řekl, pak mě čekalo jen vyvedení z arény.

Dalo by se to odpustit, jelikož nikdo z hokejového týmu nevěděl kdo jsem..