Boyz dont cry [cz]

Hope u will.
------------
,,Jak se jmenuješ, chlapče?" zeptal se mě ten muž. Bylo to jako by na mě mluvil z velké dálky. Nervózně jsem hleděl do svého klína.

,,W-Will" zašeptám, protože se bojím mluvit nahlas.

,,Cože?"

,,Jmenuju se William! William Kowitt! Ona mi říkala Wille, ale už tu NENÍ, takže je moje jméno další bezcennost ze všech bezcenností na tomhle bezcenným světě! Protože jedina zasraná cennost byla ONA!" rozkřikl jsem se, neboť jsem se bál dál mluvit tiše a vstal ze židle, která následně odlétla několik metrů za mě.

,,Uklidni se, Wi-"

,,Ani mě tak nezkoušejte oslovovat." Řekl jsem varovným tónem, což zděsilo i poslední zbytky mé lidskosti skryté hluboko v mé duši.

Beze slova se sehnul pod stůl a následně položil na stůl krabici s papírovými kapesníky. Gestikulací mě pobídl, abych je využil. Tvářil hodně se klidně a vyrovnaně, což ve mě probouzelo nutkání mu rozškrábat obličej.

,,Kluci nepláčou." Vydechnu a snažím se ho provrtat pohledem.

_____________
Nemám tušení jestli budu ve psaní tohohle příběhu někdy pokračovat. Dost možná zůstane u první kapitoly.