,,Neumíš dávat pozor ty blbče?! Tak si sundej ty sluneční brýle ! Jsi jak slepej !" Těch pár vět jsem litovala do samého konce mého života, tak moc jsem mu tím ublížila ... Pomalu si začal sundavat své sluneční brýle a já spatřila dvě oči bez jakékoliv barvy nebo octínu . Byli tak chladné , bez života, bez jiskry. ,,Já už slepí jsem, omlouvám se že jsem do tebe praštil, ale neslyšel jsem tě, promiň." Své sluneční brýle si znovu nasadil a odešel pryč. A já? Já se cítila jako ten největší bastard na světě!