Our Demons

Bylo mi řečeno, že má každý svoji spřízněnou duši, že někde na dotyčného vyčkává s otevřenou náručí, těšíc se na jeho příchod. Tohle všechno jsou jen hloupé povídačky, které vám cpou do hlav vaše matky, když se vám snaží vysvětlit, co to láska vlastně je.
Vzpomeňte si na tu dobu, kdy jste byli malí, nevinní. Měli jste dva culíky na hlavě a snažili se prozkoumat svět. Poznat jeho kladné i záporné stránky, ptali jste se na vše, co vás jen napadlo, protože jste toužili po vědění.
Na tuto dobu si já pamatuji, jako by to bylo včera.
„Láska? Láska je, milá Bailey, něco, co se nedá popsat slovy. Uvidíš dotyčného, srdíčko se ti rozbuší dvojnásobnou rychlostí. Něco tě k němu bude táhnout a ty nebudeš moct utéct. Budeš k němu přivázaná jen kvůli tomu, že budeš zamilovaná. Odpustíš mu jeho největší chyby jen proto, že budeš zamilovaná.“
Kdykoliv, když nad touto vzpomínkou z raného dětství uvažuji, na tváři se mi objeví široký úsměv od ucha k uchu. Jako malá, sedmiletá holčička jsem se neskutečně rozbrečela a své matce jsem svou náhlou změnu stavu zdůvodnila tím, že nechci být k nikomu připoutaná. Už tehdy mi řekla, že se svojí povahou nebudu, to můj protějšek bude připoután ke mně.