Otrhané kvítí,
nikdo tě necítí.
Vy otrhané květiny,
rostoucí skrz bučiny.
Otrhané rostlinky,
dar pro všechny milenky.
Jak vy jste mrtvé,
tak i já tělo své
pokládám do rakve.
Skonání nás brzké.
Drazí čtenáři, prvních pět básní je z mé, lze říci, rané tvorby. S jejich stylem se již tolik neztotozňuji a proto prosím, pokud Vás tato prvotní dílka nezaujmou, nevzdávejte to a dejte šanci těm dalším. Sbírka se stále rozrůstá, nenechte si ujít nové přírůstky s novými náboji do veršů.
Děkuji a přeji nerušené čtení.
Hádám, že všichni určitě znají takový ten pocit, když máte neustále něco na mysli a nemůžete se toho zbavit. A Právě při těchto náládách píši tuto 'knihu', zde ventiluji skze verše :)