Byl chladný deštivý den, když Riverovo auto zastavilo u menšího strašidelného domku uprostřed ničeho, kde na verandu vyšel starší muž. Ryvera vylezl z auta. „Chlape, objeďte to zprava tou trasou. Z tama se dostanete na silnici. Nejbližší město je sto kilometrů." Pomalu se začal vracet zpátky, ale Rivera ho zastavil. „Počkejte, neprojíždím! Chci se dostat do Rackhorne." Otřel si mokré čelo a zpozoroval podivný výraz muže. „Do Rackhorne nikdo nechce." „To je dost možné, vzhledem k tomu, co se o tom místě povídá... Povíte mi, kudy se tam dostanu? Začíná mi být zima." „Jeďte asi kilometr na mýtinu. Dál musíte pěšky. Blíž se k vesnici autem nedostanete." Bez dalších slov vešel dovnitř a tak mu Rivera nestihl ani poděkovat. Nastoupil zpět do vozidla celý promáčený a nechal za sebou jen stopy od pneumatik v rozmáčené zemi.
*Och ano, je tu další horor. Konečně po delší době něco, co mě zase baví psát. Vyprávění v Ich formě z pohledu detektiva, který je poslán na místo, kde mlha, jak všichni vypráví, bere životy.
Tomáš Keter pracuje u policie a pokud zrovna nevyšetřuje vraždy, utápí se v depresích. Jeho poslední případ ho zavede na rozcestí a k volbě, která ho může stát život. Zaplete se do souboje dvou bytostí, o kterých dokáže říct jen to, že nejsou lidé.
Ve chvíli kdy se na prahu jeho domu objeví chlapec s tváří anděla a požádá ho o pomoc, se Tomášův osud nenávratně změní.
Hodně stará povídka o souboji dobra a zla, lásce a smrti.
VAROVÁNÍ: bxb, vraždy, depresivní a sebevražedné nálady