Mé zeleno modré oči se změnily na zelenou, na zářivě zelenou a já mám pocit, že se mi dívá hluboko do nitra mé duše. Dál než kdokoli jiný. Ta zelená vyplňuje v mých očích jen kousek. Přes tu zář se to ale zdá, že vyplňují mnohem větší prostor. Nekonečný prostor. Dívám se do těch očí. Jen do nich. Jsou tak živé, až začnu pochybovat, jestli to je jen sen. Já hloupá. Kdybych tak věděla, co se po něm stane. Co způsobí. Jen a jen obyčejný sen... *** Chtělo se mi brečet. Ani nevím proč. Možná proto, že jsem si na ty holky pamatovala z prvního dne. Stály jsem před autobusem. Stála jsem tam tehdy s nima. Netušíc, co s nima zažiju, co nás všechny navzájem propojí. A já se rozbrečela, když jsme se navzájem obejmuly, jak moc jsem si přála, aby tam s námi byla i Hannah, ale právě pro ní jsme to dělály... -Toto je můj úplně první příběh na Wattpadu a tak spíše očekávejte béčkovější příběh- ❣Za cover děkuju @JoyMcGee❣ Upozornění: obsahuje občasný výskyt sprostých slov. Zároveň se chci omluvit za případné chyby.