v paralýze
se mi někdy zdá, že
nemám už cenu,
ale nikdy nezapomenu
jak voníš jak voníme spolu,
ale hej, táhneš mě dolů
stejně se ti zas poddám
jsi můj vládce a já tvůj sluha
vymejšlim barevný loga
a tys navěky má droga.
Zde jen to co vychází ze srdce jako písně mé nebohé duše.
Když se díváš na hvězdu připadá ti tak malá a jiná, ale pak pochopíš, že je úplně stejně ztracená a přesto stále zářivá