Krev zmizelého [ItaDei] ✓

Píše se rok 1721. Mladý šlechtic se vydává na noční projížďku, možná z lásky, možná jen na truc rodičům a jednomu starému sluhovi. Neví však, že onou cestou za záhadným mužem, jež mu tolik učaroval, nevědomky přispěje k rozpoutání něčeho temného a nepřirozeného. A možná, že na to ve skutečnosti neměl žádný vliv. Možná, že to pravé zlo se rozpoutalo ještě dávno předtím, než se narodil, a že bude existovat ještě mnoho let potom, co... zemře?

Ukázka:
"Dnes večer se vidíme naposledy," řekl jakoby mimochodem.
Nešlo přehlédnout nechápavý výraz v jeho očích. Chvíli poslouchal jeho smích. Snažil se působit dojmem, že to nepochopil. Ale pochopil a on to věděl moc dobře. Cítil z něj ten pocit beznaděje trhající jeho srdce na kusy. Cítil, že neuběhne ani pět sekund a chlapec mu sklenici s vínem vychrstne do obličeje a začne na něj ječet. Taky věděl, že se zhroutí na podlahu a začne prosit. Prosit, aby ho vzal s sebou, přesně tak, jak mu sliboval. A následně na to se opět rozkřičí a se slzami v očích vyběhne ven z jeho domu, aniž by tušil, že celou tu dobu sloužil jen jako schránka, zástěrka, která mu měla poskytnout trochu času na útěk. Nevěděl, že jak dnes, tak v předchozích dnech mu byla mimo vína podávána také jiná tekutina, která v tu chvíli kolovala jeho tělem. Nemohl tušit ani to, že to celé nebylo osobní. Že to byl jen plán na ochranu někoho jiného. Byla ale jedna věc, kterou si byli oba dva úplně jistí. Už nikdy se nespatří.