Prokleti v Měsíci

Byla jednou jedna zlá čarodějka a ta se zamilovala do hodného čaroděje. Jenže ten měl v srdci místo jen pro jednu mudlovskou dívku, která ho okouzlila. Vzali se a zlé čarodějce to rozdrtilo už tak kamenné srdce. Ze zloby a žalu proklela jejich právě narozenou dceru. Nechala jí zkamenět srdce aby ta malá nebyla schopna lásky, která je pro její život tak potřebná. To ale nemohl dopustit její otec a tak se pokusil kouzlo zlomit. Za její kamenné srdce musel dát to svoje. Srdíčko té malé sice už nebylo kamenné ale kletba čarodějky byla velmi složitá a tak ji otec nedokázal odstranit celou. Pozůstalá kletba zněla takto: ,,Ta malá nebude od lásky a štěstí odproštěna. Naopak. Bude schopná celou jejich zásobu, co bude mít, rozdat a stejně bude ještě mít. Jenže každý úplněk se v sochu z kamene promění i když její srdce bude lidsky bít. I to však časem jednou v proměně se naposledy ozve jen dutou prázdnou ozvěnou. Kámen z něj stejně jednou stane a ona s ním, a to už na věky. Zachránit jí od toho hrozného osudu může jen někdo, kdo jí bude doopravdy a navždy milovat, polibkem, až bude kamenem. To ovšem jen v tom případě, že i on bude v úplňku nalézat své prokletí."