Jen něco. Něco, co nechci, aby bylo ztraceno. Něco, co samo nechce být ztraceno. Proto se to ukrylo ve mě. Sice někde hodně daleko, ale i tak stále vím, že to tam je.
Jsou to střípky. Nevím co bych vytvořila, kdybych to poskládala všechno dohromady, a vlastně to ani vědět nechci.
Jsou to důkazy. Důkazy o tom, že jsme vážně existovali, ale kdyby se dostaly do špatných rukou, nevíme co by se stalo.
Jsou to pocity. Ty nejskrytější pocity zapomenuté v nás samotných. To, za co se stydíme a nechceme, aby to bylo viděno.
Jsem to já, ... nebo prostě někdo, něco.