Třicet dva Světů

Třicet dva světů odpovídá třiceti dvěma lidským vlastnostem a emocím, čím horší vlastnost, tím níže položený svět. Každý patří do jednoho, když překoná svou stránku, přejde dál. A až přijde povodeň, ty nejníže položené světy zemřou první.

Každý měl mít ten den vyjasněný svůj osud. Někteří se báli, jiní byli nedočkaví, další se těšili. Já ne. Nechtěl jsem být zaškatulkován. Co kdyby? Co kdyby na mě vyšel ošklivý svět? Studovali jsme všichni náplně a úděly různých světů, většina lidí stejně jako by neposlouchala. A ten den jsme měli být všichni rozřazeni a posláni do těch svých. Nevím, jak se stalo, že já nebyl, proč se tak stalo. Rozhodl jsem se tehdy nepodívat svému osudu do tváře a navštívit všechny světy, abych vše mohl posoudit sám. A teď, když na to vzpomínám se směsicí provinilosti a pohoršení ze sebe samého, si říkám, že co se jednou stalo již nelze vzít zpět. Pamatuji si ten den jako dnes.
Tehdy za mnou před tím vším přišla Anna. Nevím, co si teď o mně myslí, nevím, jestli je vlastně vůbec ještě naživu. Možná už kvůli mně zemřela. Kolem mě je jen voda. To je vše, co vím.

Cover od úžasné malířky @Marie_Kolmanova