Bílá...
Naprosto všude.
Bílý strop, bílé stěny, bílá podlaha, moje bílá skříň a bílý pracovní stůl s bílou židlí, pak bílý noční stolek s bílou postelí. Na posteli je samozřejmě bílé povlečení...
Žádné okno...
Žádná pořádná volnost...
Jen 2 stěny jsou celé prosklené, aby mě mohli pozorovat a měli o mě informace.
Počítám tu každý den...
Asi tu ale jsem napořád, takže to nejspíš nemá cenu.
No nic.
Jsem Kim Seokjin, číslo 55 jak mi tu říkají...
Jsem pokus určený pro zkoumání...
Žiju v pokusném centru Seoulu. Hned vedle budovy tohoto centra je psychiatrická léčebna a vedle ní nemocnice...
Jsem zrůda, monstrum...
Jinak by se ke mě nechovali tak ošklivě, tak bezcitně...
A navíc mi tu tak říkají...
Jsem prostě jiný.
Svět, ve kterém práva a svoboda slabších neznamenají zhola nic.
Svět, ve kterém jsou takoví lidé majetkem.
Svět, ve kterém žiji.
Svět, ve kterém nejsem jedním z vyvolených.
▪▪▪
V příběhu se budou objevovat sprostá slova, scény 15+ a LGBTQ+ tématika.
Každý kdo s těmito věcmi má problém ať důkladně zváží čtení mého příběhu a pokud se případně rozhodne číst i tak, nedává vinu mně.
Já vás varovala.
Všem ostatním přeju pěkné čtení.
▪▪▪
Příběh není psán za účelem zisku!