Bílá...
Naprosto všude.
Bílý strop, bílé stěny, bílá podlaha, moje bílá skříň a bílý pracovní stůl s bílou židlí, pak bílý noční stolek s bílou postelí. Na posteli je samozřejmě bílé povlečení...
Žádné okno...
Žádná pořádná volnost...
Jen 2 stěny jsou celé prosklené, aby mě mohli pozorovat a měli o mě informace.
Počítám tu každý den...
Asi tu ale jsem napořád, takže to nejspíš nemá cenu.
No nic.
Jsem Kim Seokjin, číslo 55 jak mi tu říkají...
Jsem pokus určený pro zkoumání...
Žiju v pokusném centru Seoulu. Hned vedle budovy tohoto centra je psychiatrická léčebna a vedle ní nemocnice...
Jsem zrůda, monstrum...
Jinak by se ke mě nechovali tak ošklivě, tak bezcitně...
A navíc mi tu tak říkají...
Jsem prostě jiný.
Harper vždy všichni brali jako rozmazlenou dcerušku vlivného podnikatele, který má nitky všude. A když říkám všude myslím tím i svět Formule 1.
Harper si svojí rozmazlenou masku udržuje a málokdo ví o ní pravdu, že je to snílek, romantik, knihomol, spáč.
Podaří se pod její masku nakouknout jednomu z pilotů fornule?
15+