O 60 let zpátky...

Jmenuji se Ady. Dnes je mi 78 let. A i 18. Ale kdy je vlastně dnes?

Podívám se na něj. A on se usměje. Usmívám se také. Když pomyslím na to,že právě před 60 lety začal můj život mít smysl. To on to změnil. Jenom on. Nikdo jiný by nic takového nedokázal. V břiše cítím silné mravenčení. Mám sucho v krku,chci polknout...ale přes ten obří knedlík v krku to nejde. Zvedám se ze židle a jdu až k němu. Usměje se. Rozpláču se a obejmu ho. "Ady" zamumlá. "Stalo se něco?"ptá se starostlivě. Všichni v mistnosti zmlknou. "Ano,stalo" řeknu rozechvělým hlasem.
"Bez tebe bych tu ani nebyla...."

"Ady!!! " Vykřikl.
Rychle jsem se otočila a zhluboka dýchala. Nikde jsem ho neviděla. V tom jsem spatřila postavu, ktera byla zahalena celá v černém. Ani jsem nedýchala. Najednou jsem ho zahlédla. Stál u příkopu a rozhlížel mě. Zřejmě mě hledal.
"Ady! " Zakřičel znovu. Zpanikařila jsem. V tu chvíli se na něj postava v černém vrhla. Tmu prořízl můj výkřik.

Vzdychl a opět mě políbil. Chytla jsem jeho hlavu. Jeho oči se na mě zahleděly. Znovu jsem ho políbila. Jeho rty sjely na můj krk. "Miluju tě... "

Vleipla jsem mu facku. Do oči se mi nahrnuly slzy.
"Ale no tak, Ady.. "
"Ne!!" Vyhrkla jsem.
"Nesahej na mě! Už nikdy! " A s pláčem jsem utekla.

Moje oči se topily v slzách. Podívala jsem se na svoje černé rukavičky. Položil mi ruku na rameno. Podívala jsem se na něj, a zahlédla jeho smutný úsměv.
Políbil mě.
"Všechno bude v pořádku, zlato... "

"Ne, nevím, co tím myslíš. "
Podívala se na mě.
"Vážně Ady? "
"Co je? " Vyhrkla jsem.
"Je to zjevný, ten kluk tě miluje. "
Byla jsem pořád naštvaná. Ale pro těhle slovech jsem se musela usmát.