Představa

Chci občas se ztratit zpátky tam,
kde závoj vzpomínek se přetrh,
nalézt končící myšlenky a začínat malé sny,
v ruchu sebevědomí a šumu suchého léta,
a předzvěsti hluku brzké deštivé bouře.

Chci smáčená kapkami klidu a soustředění,
trávou se projít bosa, když padne rosa
a nečekat odpuštění
sama od sebe
prostě.... si je dát.

Zázraky vidět, každý sám,
jak se mi zjevují, život můj vedou,
uspět....
nemuset se pořád ptát,
kudy jít, kam se ta cesta klikatí,
přes kameny?
Nebo hlínu blátivou....

Nečekat na radu,
jenom tiše stát.

Nečekat, chvíli dlouhou, drahou, skutečnou.
Ano,
nečekat jen představu...
A...?