Útěk z Olympu

*Pochop, já nikdy nechtěl být polobohem.* Tak tohle říkají všichni, no, chápu je. Kvůli těm nestvůrám, problémům ve škole a podobně..., ale co já bych za to dala, kdybych byla aspoň z části člověk!
Zřejmě bych se měla asi představit, když "trochu" urážím polobohy, co?
Jsem bohyně létání a přemisťování, (Flyonéra) je mi 15 let. Ano, vím, že je to pro boha normální, protože se můžou měnit, jak chtějí, ale já jsem se narodila podobně jako člověk. Na světě žiju jen krátce (na Boha) a mí rodiče jsou Zeus a Héra. Otec je bohem oblohy a matka manželství- ztručně řečeno. Za Bohy nejsou špatní, ale za rodiče, to ano. Vůbec mi nerozumí, jednají se mnou buď jako s dítětem, a nebo dospělou- většinou podle toho, jak se jim to hodí. Ale proč se, se mnou nemůžou bavit jako s ...puberťačkou? Asi tak si připadám, spíš víc jako člověk než Bůh. Asi vám těď připadám, že si pořád stěžuju ...a to je fakt, ale jak by vám bylo, kdyby jste byly zavření na Olympu a do New Yorku jste se dostaly 2x do roka s doprovodem rodičů, a nebo, když je svolána porada Bohů a nikdo vás nehlídá? Většinu času, co tady jsem, si připadám jak "pták v kleci" a to mě ještě čeká nekonečný život.