Narodil jsem se ve vesnici, kterou už dávno čas a stvůry srovnaly se zemí. Nikdy jsem nebyl normální dítě a od začátku života o mě projevovaly zájem podivné existence - bloodborni: podivní lovci příšer, co sami byli napůl příšerami. Pamatuji si, že jeden z nich apeloval na rodiče, ať mě s nimi nechají odejít, ale otec trval na tom, že nejsem jeden z nich, že nejsem zrůda. No, spletl se. Vždy jsem měl problém se sousedovic synem a jednou se mě ten hlupák pokusil utopit. Nevím, co se stalo ale probral jsem se v řetězech, v domě bloodbornů.
Tam mi vysvětlili, že jsem jeden z nich. Že jsem dokonce jeden z toho malá, co se s příšerou už narodí. Vstoupil jsem do řádu a bojoval proti stvůrám, dokud jsem neselhal. Moje selhání stálo život skoro dvaceti tisíc lidí, o kterých ale historie nemluví. Jen my, stvůry-lovci. Odešel jsem z řádu, abych unikl trestu za své selhání a po době bloudění a přeplutí oceánu přišel do Sardské země a nakonec do Beristlie, na jejímž okraji jsem začal žít.
----
Jinými slovy... příběhy tady se stávají jakýmsi archivem z misí, napsané pro role play klub, Beristlii, vedenou příjemnou slečnou, vystupující pod jménem Pherenikés.
Odkaz na klub: https://beristlia.webnode.cz/
Mimo archiv příběhů budu psát i Razielův příběh, mimo zadání misí.
Na schodech univerzity se jejich pohledy poprvé setkají. Klára, studentka v každodenním kolotoči, sedí frustrovaná s cigaretou bez ohně. Alexandra, fotbalová hvězda na první pohled sebevědomá, jí podá zlatý zapalovač s nápisem „Život je umění". Od té chvíle se jejich světy prolínají, cit roste pomalu a stíny minulosti hrozí, že ho zničí. 🔥🏳️🌈
⚠️ TW: násilí (útok), závislosti (hazard, alkohol), psychické trauma, emoční zneužívání.
#KousekCitu #QueerRomance #LGBT #TraumaHealing #SlowBurn